O mém vnitřním vesmíru …

Asi většina z nás, když si položí otázku „Kdo jsem, co mne definuje?“ se zahledí do prostoru, rozostří zrak a nebo i zavře oči a pozoruje. Co vše jsem Já, které tam uvnitř mne žije.

Žil jsem celkem běžný, krásný dětský život chlapce, který jednoho dne ve svých 14 letech prožil Zážitek  blízké smrti, kdy jsem zůstal 8 minut pod vodou pod  jezem na řece Ohři. Prožil jsem přechod na druhý břeh a cestu zase zpátky.  A od té doby si nesu zkušenost, že smrtí, zde můj život nekončí.

 Možná znáte to těžítko, ve kterém plavou sněhové vločky a vždy, když sním zatřesete vločky se přeskládají. Celkový obraz zasypané krajiny se malinko, ale zásadně změní oproti předcházejícímu obrazu. A to se stalo i s mým vnitřním světem. Do toho i venku se děly změny. Psal se rok 1989 a celá společnost, rodiče i já jsme zažívaly nové velmi silné a cenné zkušenosti.

Škola života náhle nabídla nové možnosti, ochutnávat a poznávat slovo Svoboda a mnoho jejích tváří. V každé škole jsou důležití Učitelé, kteří jsou našimi průvodci. Někde se to potkalo lépe, jinde hůře, ale dnes, když píši tato slova, tak vím a cítím, že lépe to snad ani být nemohlo. První velcí učitelé maminka, tatínkek a bratr. Mamka mi ukázala, jak pracovat s časem. Jak nenechat druhé aby určily, kdy se bude co dít, pokud to nebude v souladu se mnou. Taťka zas ve mne probudil lásku k hudbě hraní na kytaru a vnímání jak je důležité držet s druhým spoluhráčem rytmus a souzvuk v druhém hlase. S bratrem jak už to bývá jsme se vzájemně pošťuchovali, ale dnes je nás vztah založený na úctě, respektu a i na slovech našeho otce „krev není voda to si zapamatujte“.

Matematika je věda, která nás učí pečlivě uvažovat o číslech a o vztazích prostorových. Měl jsem tu čest potkat učitelku, která v nás velmi citlivým a svobodných způsobem rozvíjela naši osobní cestu k této vědě. Matematika je protkána všude kolem nás a i v našem vnitřním světě.  V naší představivosti i v prostoru, kde nám mnohé má dát smysl. Matematika všudypřítomná.

Asi nejzajímavější misí v osobní Škole života je být rodičem. Podařilo se mi to hned dvakrát. Syn Lukáš i dcera Lenka ve mne velmi jemným způsobem, avšak  navždy otevřeli další část mého Já, která je velmi zranitelná a citlivá. Je to naše osobní slabina, kde se velmi učíme v sobě kultivovat a otevírat tu část která zastupuje vztah mezi Já – My. Je to prostor respektu, úcty, laskavosti a srdečnosti.

Po vystudování v oboru elektrotechniky pro vodárny, jsem toužil vystudovat obor psychologie, ale možná odvaha a pochybnost v sebe sama mne od toho odradila. Dnes mohu říct, že život mne v každodennosti přiváděl do situací, kde jsem psychologii rozvíjel. Vždy dávkovanou dle mojí připravenosti. Po deseti letech v oboru vodáren jsem otočil kormidlo za snem výdělku, který by mne učinil svobodným a zabezpečil jsem rodinu. Vplul jsem do nové profese montáží  opláštění budov. Takový krejčí co šije kabáty na míru budov, které navrhne architekt a potom projektant přiblíží k realizaci. Většinou to byly prosklené veliké budovy z mnoha tvary a geometriemi. Osud mne vrátil, k matematice i psychologii, jak legrační. Práce ve výškách, sestavování ohromných skleněných bloků do sebe a koordinace všech pracovníků, kteří v montážních oborech pracují, bylo velmi výživné a děkuji za tu zkušenost, která trvala skoro 20 let.

Tím, že jsem byl vystaven dlouhý čas neharmonických hrubým zvukům stavby, přirozeně jsem začal vyhledávat  Klid, Ticho a Samotu. Více a hlouběji jsem se brouzdal ve svých vnitřních vrstvách a poznával jsem, jak projektant uvnitř mne přenesl myšlenku architekta stvořitele o dokonalosti stvoření. Byl jsem fascinován, jak každá jedna buňka uvnitř každého z nás ví co a jak má udělat v návaznosti na spolupráci s druhou a se všemi těmi miliardami, které dohromady tvoří jeden celek jedno lidské tělo.

Vnímám se po zkušenosti ve čtrnácti letech jako jistá energie, která se skládá z dalších částí, které mezi sebou mají určité Zákonitosti a společně tvoří jeden celek, který je dále propojený do dalšího většího celku. Povaha mého Ega je zvídavá a bádavá hrajícím si způsobem. Moje Duše je velmi citlivá a dokáže se mnohdy vcítit do duše druhé osoby. Můj Duch zastupující ve mne složku My, ta část, která nás stejně jako jednotlivé buňky propojuje s celkem, se neustále učí bezpodmínečnosti. Každé setkání, každý příběh mého denního života nahlížím ze všech částí mého celku.  Vše je jedna krásná hudba, melodie mého – našeho života.

Hudba, která mne provází od dětství, kdy mí rodiče zpívaly a táta hrál na kytaru, mne otevřela cestu nejen na úrovni emoční, ale postupem času a zkušeností co vše hudba dokáže i do oblasti vědy. Přes třicet let na pódium jako muzikant samouk, kde vaše mysl a tělo není jen pouhým nástrojem co čte noty, ale i tím kdo cítí hudbu. Cítí tu energii, která se mísí v ten konkrétní okamžik mezi muzikanty. A někdy, když se vše podaří a okolnosti jsou tomu otevřeny může dojít i k splynutí dvou, i více spoluhráčů v jedno vědomí, které prožívá tento moment. Kdy se potkají konkrétní vědomí na úrovni Ducha – My. Je to nejspíš stav Symbiózy. Postupně začal více hledat a zajímat se o informace, které vedou k vnitřnímu pocitu štěstí. Zajímal jsem se i o významy čísel, v rámci jejich vzájemných vazeb a vztahů. A není potřeba asi více psát o číslech, ale věřte je to jen jiný druh řeči. Stejně můžete i u nich pocítit ve své představivosti vztahy jako například, když napíši verš „ rozkvetlá jabloň bude brzy plná krásných červených jablek“. Některé vzorce a vztahy čísel mohou definovat i třeba tuto představu. Vždy záleží do jaké vrstvy nás naše představivost vezme, jestli na úroveň projektanta a nebo hlouběji, až k myšlenkám o vztazích, které měl architekt, když vytvořil tento prostor nazývaný Země.

Mě baví ty hluboké úvahy architekta, které se odrážejí ve všem co nás obklopuje i ve všem co nás samotné definuje.

Po čase kdy jsem se věnoval číslům a posvátné geometrii, jsem si  při jednom mystickém zážitku zvědomil, že i cesta s vibracemi tibetských mís mne naplňuje. Kdy lidé se pomocí zvuku a vibrací tibetských mís mohou dostat do hlubších stavů vnímání Delta, Théta a prožívat Cestu svým osobním vnitřním prostorem. Jak svým hmotným tělem, tak i dalšími energiemi, které lidské tělo obklopují.

Čím hlouběji a jemněji si dovoluji prožívat svůj vnitřní prostor, tím intenzivnější změny se dějí v prostoru vnějším. Každým dnem se proměnuji. Zrníčko po zrníčku se mění a posouvá moje poznání. Již nespěchám, aby se celkový obraz proměnil, užívám si každou jemnou změnu i ten klid, kdy se zdánlivě nic neděje.

v lásce a hluboké úctě k životu

Tomáš Minařík

Fotogalerie